V předvečer Slunovratu mají trhané byliny tu největší moc. Z pohanské doby se nám dochovaly jen střípky poznání. O síle bylin věděla každá bába kořenářka, felčaři, vědmy čili bohyně. Svatojánská noc (v předvečer narození proroka a mučedníka sv. Jana Křtitele, tedy z 23. na 24. června), byla původně pohanským svátkem letního Slunovratu, který byl spojován s očistou ohněm, uzdravujícími bylinami a nahotou. Očistné a magické rituály nezapadaly do křesťanského nahlížení světa, proto se církev snažila tento zvyk vymýtit, což se nepodařilo.
Zvykem bylo zapalovat na kopcích ohně, scházeli se hlavně mladí. Oheň vyhání zlo, přináší očistu a chrání před zlými silami. Zářivé horké plameny měly chránit dobytek před uhranutím a lidi před zlou mocí končící zimy. Základem ohně byla hranice ze dřeva. Jakmile ji pohltily plameny, začalo se kolem ní tancovat, děvčata se dívala skrz plameny s přáním vidět vyvoleného mládence. Odvážná chasa přes plameny skákala, což podpořilo pevné zdraví. Zapálená stará košťata mládenci vyhazovali vysoko do vzduchu.
A jaké je devatero kvítí? Aby si byliny zachovaly svou magickou moc, měly by je dívky sbírat mlčky a neohlédnout se. Do věnečků, kytic i na sušení vyhledávaly podle oblastí ty, které zrovna kvetly: Třezalku tečkovanou, Šalvěj, Řebříček, Pelyněk, Dobromysl, Heřmánek, Kapradí, Měsíček, Mateřídoušku, Meduňku.
Slunovrat – doprovodný večerní program
V předvečer Slunovratu mají trhané byliny tu největší moc. Z pohanské doby se nám dochovaly jen střípky poznání. O síle bylin věděla každá bába kořenářka, felčaři, vědmy čili bohyně. Svatojánská noc (v předvečer narození proroka a mučedníka sv. Jana Křtitele, tedy z 23. na 24. června), byla původně pohanským svátkem letního Slunovratu, který byl spojován s očistou ohněm, uzdravujícími bylinami a nahotou. Očistné a magické rituály nezapadaly do křesťanského nahlížení světa, proto se církev snažila tento zvyk vymýtit, což se nepodařilo.
Zvykem bylo zapalovat na kopcích ohně, scházeli se hlavně mladí. Oheň vyhání zlo, přináší očistu a chrání před zlými silami. Zářivé horké plameny měly chránit dobytek před uhranutím a lidi před zlou mocí končící zimy. Základem ohně byla hranice ze dřeva. Jakmile ji pohltily plameny, začalo se kolem ní tancovat, děvčata se dívala skrz plameny s přáním vidět vyvoleného mládence. Odvážná chasa přes plameny skákala, což podpořilo pevné zdraví. Zapálená stará košťata mládenci vyhazovali vysoko do vzduchu.
A jaké je devatero kvítí? Aby si byliny zachovaly svou magickou moc, měly by je dívky sbírat mlčky a neohlédnout se. Do věnečků, kytic i na sušení vyhledávaly podle oblastí ty, které zrovna kvetly: Třezalku tečkovanou, Šalvěj, Řebříček, Pelyněk, Dobromysl, Heřmánek, Kapradí, Měsíček, Mateřídoušku, Meduňku.